Advent

V době zimního slunovratu začíná nová aktivita dalšího astrologického roku. Abychom se připravili na nový počátek a nové tvoření, bylo by dobré ukončit staré rozdělané věci, a začít s čistým štítem. Adventní věnec se čtyřmi svícemi má podobný význam jako Čtyři dohody od dona Miquele Luize. Právě symbolika čtyř adventních svící má za význam očistit a zjemnit naše vnitřní vnímaní natolik, abychom se stali součástí harmonické přírody. Tento význam v podobě adventního věnce nám předali naši dávní předkové, abychom lépe porozuměli věcem, které se dějí okolo nás.

První svíce: Láska k předkům

Naši dávní předkové již nežijí, ale jejich prožitky a traumata se předávají z generace na generaci a stále žijí v nás.

Když budete zapalovat první svíci na adventním věnci, zkuste si v duchu přeříkat následující mantru: „Klaním se systému, kde se lidé rodí a umírají na této planetě. A tak získávají možnost ponaučit se z vlastních chyb a tím se stát vědomější a moudřejší“. Tímto se pokloníme naším předkům a poděkujeme jim za to, co pro nás udělali. Snažte se, abychom jim jejich nevyřešené vztahy a traumata s úctou přenechali, a sami začali žít svůj vlastní život. Tento problém vyřešíte tím, že je budete milovat takové, jací jsou. Ponechejte si jen to, co si myslíte, že vám bude v životě prospěšné, ostatní můžete vrátit zpět.

Při této meditaci s dávnými předky si položte ruku na klíční kosti. Zde se spojují dvě řeky, žilný a lymfatický systém. Poté tato řeka proudí srdcem a přechází do plic, kde se okysličí. Nečistoty se vylučovacím ústrojím vyloučí mimo naše tělo. Takto naše nežádoucí myšlenky můžeme vyloučit z našeho vědomí i podvědomí.

Druhá svíce: Láska Země

Naše hmotné tělo je součástí naší planety Země a nedílnou součástí přírody. Slovo země má dva významy: ze mě jako z mého nitra a Země jako planeta. I když v přírodě život neustále vzniká a zaniká, láska naší planety Země je stále stejná.

Při zapalování druhé svíce vnímejte a pokloňte se síle, ze které se vše rodí a obnovuje. Staňte se touto energií a nechte jí sebou volně proudit.

Při meditaci se svíčkou si položte ruku na pupík a vnímejte lásku naší planety (pupeční šňůrou jsme neustále spojeni s pomyslnou láskou naší planety).

Třetí svíce: Učíme se milovat

Pokud se někdo učí, musí být pro něj vyučovaná látka srozumitelná. Již od našich prvních krůčků se učíte a napodobujete své rodiče. Prostřednictvím hry se připravujete na budoucí život a vytyčujete si mantinely, kam až můžete zajít. Hra je neustálým opakováním a zdokonalováním toho, co je nám předkládáno. S námi se učili i naši rodiče, jak nás vychovávat k úplnému rozvoji. To samozřejmě nejde bez lásky a tolerance.

Při zapalování třetí svíce se pokuste poslat lásku tam, kde si myslíte, že nebyla nebo v současné době není. Snažte se pochopit všechny ty, kteří se teprve učí, a proto nejsou ještě tak úplně dokonalí.

Při meditaci si položte ruku na temeno hlavy (náš mozek pracuje pouze jako počítač, používá data, která jsme do něj vložili).

Čtvrtá svíce: Láska v nás

Říká se, že kdo si hraje, nezlobí. Jinými slovy, kdo si hraje, tvoří a je zaujatý svou vlastní činností. Naslouchá své vlastní intuici. Věci, které nás baví, děláte nejčastěji tak, jak je nejlépe dovedete.

Pokud tvoříte, dostáváte se do své vlastní meditace, aniž bychom o tom věděli. V tuto chvíli jste napojeni na informační centra mimo naší osobnost a stáváte se součástí dokonalosti, která se skrze vás projevuje. Při zapálení čtvrté svíce vnímejte dovednost a moudrost starých mistrů, kteří ukryli lásku do své práce, a staňte se i vy takovými mistry.

Při meditaci si položte ruce na horní část stehen, co nejblíže k tělu. A vnímejte své pocity z vaší činnosti.